[ Pobierz całość w formacie PDF ]
do výae vyletìl, zatøásl v povìtøí ohnivou palicí, a~ tisíce jisker
spraelo, a zase dolù padal pøi jásotu lidstva. Hlele,ta vysoko
letìla! zvolala Manèinka, ukazujlc prstem na ruku dolù stáh-
la, napomínajíc, aby neukazovala na èarodìjnice, ~e by jí
mohla nìkterá støelu do prstu. Bylo ji~ pozdì, kdy~ se vracela
babièka s dìtmi domù. Babièko, neslyaíte nic? aeptala
Barunka, zastavíc babièku uprostøed kvetoucího sadu, blí~e
stavení, jako by nìco aumìlo. - Nic to není, vìtøík zahrává
listím, odpovìdìla staøenka, dolo~íc: Tem vìtøík dobøe dìlá.
- Proè dobøe? - Proto~e stromy k sobì sklání. Øíká se, kdy~
stromy ve kvìtu se líbají a objímají, ~e bude hojná úroda. -
,,Och babièko, to je akoda, teï kdy~ zaènou tøeanì, jahody,
kdy~ tu bude veselo, musíme sedìt celý den ve akole, smut-
nì øekl Jan. - To jinak nejde, hochu, v~dy doma nemù~ea být,
ani v~dy hrát. Nyní vám nastanou jiné starosti a jiné radosti. -
,,I já ráda budu chodit pravila Barunka, jen po vás, babièko,
se mi bude stýskat, - ,,I mnì budete chybìt, milé dìti, ale co~
je to vaecko platno, stromek kvete, odkvétá strom, ovoce
odpadne, odroste dítì, rodièùm odbìhne. Tak to Bùh chce.
Dokud je strom zdráv, dává u~itek, kdy~ pak uschne, porazí
ho, dají na oheò, bo~í oheò ho stráví, popelem zmrví se zem,
na ní~ vyrùstají zase jiné stromky. Také babièka vaae dopøe-
de a ulo~íte ji k vìènému spánku, polohlasitì dodala staøen-
ka. V køoví u slavík zaèal zpívat; dìti øíkaly, ~e to jejich slaví-
èek, ponìvad~ ka~dý rok do hrádky pøiletìl a hnízdo si tam
stavìl. Od splavu zaznívala smutná melodie ukolíbavky Vik-
torèiny. Dìti chtìly jeatì zùstat venku, babièka ale nutila domù:
Víte, ~e zejtra u~ nastane akola a èasné vstávání, pojïte spat,
ae se matka nehnìvá, pravila, pobízejíc jednoho po druhém
pøes práh.
Ráno pøi snídaní kázala matka dìtem, vyjmouc Adelku, kte-
rá jeatì spala, jak se mají uèit, pana uèitele poslouchat,
na cestì jak mají sluanì se chovat, dávala jim samé dobré
nauèení, a~ bylo dìtem do pláèe. Babièka chystala jim potra-
vu. Tu máte ka~dý svoji porci, pravila, kladouc na stùl tøi ve-
likánské krajíce chleba, tu máte ka~dý kudlièku, co jsem vám
schovávala; vidía, Jeníèku, ty bys ji byl dávno ztratil a nyní ne-
mìl bys èím chleba ukrojit, øekla, vytahujíc z kapsáøe tøi kud-
lièky s èervenými støenkami. Pak udìlala do ka~dého krajíce
jamku, nacpala do ní másla, pøikryla ji vydlábnutou støídou
a polo~ila jeden krajíc do roho~ové moainky Barunce, druhé
dva do ko~ených kabelí chlapcùm. K chlebu pøidala ale jeatì
suaeného ovoce. Nasnídavae se, vydaly se dìti na cestu.
Jdìte tedy s Kristem pánem a nezapomeòte, co jsem vám
øekla, napomínala matka jeatì na prahu. Dìti líbaly matce
ruku a oèi se jim zalily, Babièka nedávala jim sbohem, ona je
vyprovázela pøes sad a Sultán s Tyrlem bì~eli té~ s sebou.
Poslechnìte, chlapci, Barunku, kdy~ vás napomene, ona je
staraí z vás, kázala babièka; nevyvádìjte na cestì ~ádné
takové skotáctví, a~ byste si ublí~ili. Ve akole neseïte nadar-
mo, sice toho budete jednou litovat. Ka~dého sluanì pozdrav-
te; vozùm a koòùm se vyhnìte. Ty, Vilímku, neobjímej kdekte-
rého psa, nìkterý je zlý, kousl by tì. Nelezte k vodì a uhøátí
nepijte. Ty, Jeníku, nesnìz chléb pøed èasem a pak na ostat-
ních nemámi. Nyní jdìte s pánembohem, naveèír vám pøijdem
s Adelkou naproti. - Ale babièko, nezapomeòte nechat nám
obìd a ode vaeho, co budete mít, prosil Jan. - ,,I jdi, bloud-
ku, bodeje bychom zapomnìli, usmála se babièka. Pak po-
~ehnala dìti køí~kem a ji~ chtìly jít, tu jeatì vzpomnìla na nìco.
Kdyby mìla pøijít bouøka, myslím ale, ~e nepøijde, tedy ne-
bojte se, jdìte tiae svou cestou, modlete se, ale nestavte
se pod strom, neboe do stromù rád hrom bije, rozumíte? -
Rozumíme, babièko, tatínek nám to také jednou povídal. -
No tedy jdìte s pánembohem a vyøidte pozdravení. Nato
se babièka rychle obrátila, aby nevidìly dìti slze, které se jí
do oèí draly. Psi obskakovali dìti velikými skoky myslíce, ~e
pùjdou s sebou na procházku, ale Jan povìdìl jim, kam jde
cesta, ~ena je nazpìt. Na babièèino zavolání vrátili se k ní,
ale ohlídli se nìkolikrát, jestli je pøece nìkterý nezavolá. Také
babièka se ohlí~ela,~ kdy~ vidìla, ~e dìti u~ za mostek za-
cházejí, kde na nì Manèinka ji~ èekala, kráèela bez pøítr~e
domù. Byla celý den jaksi zamyalená, chodila po stavení, jak
by nìkoho hledala. Sotva kukaèka v sednici odkukala ètvr-
[ Pobierz całość w formacie PDF ]